Součást naší osvětové kampaně. Celý článek i s diskusí najdete na portálu Peníze.cz.
Má smysl se pojistit? Jak kdy. Musíme si položit otázku, jestli za to, co dostáváme, neplatíme zbytečně. Nebo zbytečně moc.
Štěstí přeje připraveným. A tak třeba instalujeme bezpečnostní zámky, abychom byli připraveni na lupiče.
Investici do zabezpečení se ale vyplatí zvážit. Nebude náhodou zabezpečovací systém dražší než to, co má chránit? Pak by se přece vyplatilo koupit si zámek levnější. Možná nebude stačit na nejlepšího lupiče, ale odradí poberty druhé a třetí kategorie, kterých je beztak víc. A kdybychom náhodou měli smůlu na nějaké eso – tak si holt ty věci koupíme znovu.
Podobně to je s pojištěním. Pojištění může být dobrý způsob, jak se vyrovnat s následky nějaké nepříjemné události. Je ale potřeba zvážit, jestli nám pokrytí nějakého rizika stojí za ty peníze, které budeme platit.
Pojišťovna vyhraje vždycky
Logika standardního pojištění je jednoduchá. Zaplatím pojistné, a pokud se stane ta událost, proti které se pojišťuju, pojišťovna mi celou nebo skoro celou škodu nahradí. Pokud taková událost nenastane, peníze zaplacené za pojistku jsou navždycky pryč.
Pro příklad zvolíme pojištění domácnosti, které patří k těm, co jsou v Česku nejrozšířenější. Pojistím si byt a za pojistku platím řekněme osm tisíc korun ročně. Pokud nenastane žádná škodní událost, je po roce osm tisíc pryč, v propadlišti dějin. Za další rok zaplatím zase osm tisíc. A tak dál.
Na druhou stranu, pokud takzvaná škodní událost nastane, třeba mě vytopí soused z bytu nade mnou, vykradou mě nebo blesk spálí elektroinstalaci, může být škoda třeba padesát tisíc. A ty mi pojišťovna zaplatí, i když jsem ten rok na pojistném uhradil jen osm tisíců.
Pojišťovny mají k dispozici rozsáhlé statistiky škodních událostí. Vydělávají na tom, že pravděpodobnost dané škody je nižší, než jakou částku platíte na pojistném. V celkovém součtu pojišťovny vždycky vyhrávají: vyplatí celkem míň, než od nás dostanou. Jistěže i mezi pojištěnými je řada „vítězů“ – ale na rozdíl od pojišťoven o jejich „výhře“ nerozhoduje tvrdá statistika, ale vrtkavá náhoda.
Pojišťujeme to, na co nemáme
Rozhodnutí pojistit se tedy řídí čistě osobními preferencemi a osobní potřebou klidu pro případ, že nějaká škoda nastane.
Buďto budu pojistku platit a budu v klidu – i kdyby nějaká škoda nastala, pak mi ji pojišťovna nahradí. Nebo pojistku platit nebudu a budu riskovat, že případnou škodu zaplatím ze svého.
Smysl tedy dává například pojištění majetku vysoké hodnoty, kde by trvalo dlouho vydělat peníze na jeho opětovný nákup. Sem patří například havarijní pojištění auta.
Podobným případem je majetek, jehož hodnota postupem času roste. U uvedeného příkladu s automobilem platí, že hodnota vozidla postupem času klesá a s ní slábnou důvody pro havarijko. Ovšem u domku nebo bytu s časem hodnota pravděpodobně roste. V případě nějaké výrazné škody, třeba vyhoření, by bylo třeba vydělat nejen původní sumu na nákup nemovitosti, ale k tomu ještě další peníze odpovídající hodnotě, jakou nemovitost v mezidobí získala.
Představte si, že jste koupili domek za čtyři miliony korun, vlastníte ho deset let a jeho hodnota mezitím stoupla na šest milionů. V případě fatální škody byste museli vydělat ne původní čtyři miliony, ale další miliony navíc.
Nejčastější pojistky, které si lidé sjednávají, pěkně ilustrují rozhodovací proces, kterým je dobré při sjednávání pojištění projít.
(1) Povinné ručení je povinné. Tady ovšem moc prostoru na rozhodování není. Pokud mám auto, musím si takové povinné ručení sjednat. Nevyhnu se tomu, ledaže bych vozidlo prodal nebo odstavil.
(2) Pojištění domácnosti už povinné není. Nicméně při nějaké škodě se vystavujeme zmíněnému riziku, že budete muset dlouho pracovat a spořit, než si vyděláte na stejně kvalitní domácnost. A není to tak, že bychom ty věci prostě oželeli a podruhé nekupovali. Většina z nás je zvyklá na komfort, který nám dává lednička, pračka, televize. Nebo postel. Z tohoto pohledu je pochopitelné, že si lidé domácnost pojišťují. Pozor, pojištění domácnosti není pojištění nemovitostí, tedy samotného bytu nebo domu. Pojistka domácnosti se týká „obsahu“ bytu, jeho vybavení a věcí, které v něm máte.
(3) Úrazové pojištění je příkladem čistě osobní preference. Pokud jsem vrcholový sportovec a své tělo nutně potřebuju k práci, dává asi trochu smysl se úrazově pojistit. Pokud pracuju manuálně a úraz by mě vyřadil z práce, zůstanu doma na nemocenské, v rámci toho budu dostávat nějaké peníze a další peníze z úrazové pojistky by mi mohly přilepšit. Otázka je, jestli těch pár tisícovek stojí za to platit ročně úrazovou pojistku. Lepší je asi myslet na pojištění dlouhodobé pracovní neschopnosti, na to, že nebudu moct pracovat dlouhodobě, bez ohledu na to, co mě do takového stavu dostane. Mimochodem statisticky většina případů dlouhodobé pracovní neschopnosti bývá způsobená nikoli úrazem, ale nemocí. Na krátkodobý výpadek příjmů by mi měla stačit rezerva.
Životní pojištění. Na světě nejsme sami
Specifickou pojistkou je pojištění životní. Pod ním se skrývá většinou několik pojistek najednou. Pojištění pro případ smrti, pojištění pro případ invalidity, pojištění pro případ dlouhodobé neschopnosti pracovat a vydělávat a většinou i pojištění úrazu a pojištění jeho trvalých následků. Jako klient pojišťovny si můžete krytí proti jednotlivým rizikům různě namíchat a některá klidně vynechat.
Při rozhodování, jestli pro mě může životní pojištění být k něčemu dobré, bychom měli projít následující otázky.
Potřebuju takové pojištění? Pokud zemřu nebo se stanu trvale invalidním, dostanu já nebo pozůstalí určitou částku peněz, najednou nebo jako pravidelně vyplácenou rentu. Že jednou umřu, to je jisté, trvalá invalidita už tolik pravděpodobná není. Stojí mi to za to? A aby vyplacená částka nebo renta znamenala skutečnou pomoc, musel bych platit dost vysoké pojistné. Jaká je moje životní situace? Je mi šedesát a nikdo na mně není závislý? Nebo mám zodpovědnost taky za někoho jiného?
Při promýšlení životní pojistky je potřeba uvažovat nejen o sobě, ale i o svém okolí. Tedy zejména o rodině. Mám závazky, které by přešly na pozůstalé? Mám děti, které je potřeba zabezpečit, protože samy se o sebe ještě nepostarají? Zbývá nám splatit velkou část hypotéky, kterou by zbytek rodiny nebyl s to splácet, takže by přišel o střechu nad hlavou? Máme dostatečný majetek, který stačí na rozumné dožití, nebo potřebujeme každý měsíc přísun nějaké sumy peněz?
I když je smrt nepěkná věc, v některých ohledech je invalidita horší. Nezní to asi pěkně, ale mrtvý na rozdíl od invalidy zimník vážně nepotřebuje. A náklady na život invalidního můžou být pro člověka, který o tom nikdy nemusel přemýšlet, nepříjemně vysoké. Dnes je u nás přibližně půl milionu invalidních důchodců. Ti dostávají invalidní důchod v závislosti na stupni invalidity.
Jak uvádí sama správa sociálního zabezpečení, smyslem tohoto důchodu je částečně nahradit příjem, o který člověk přijde kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu. Nejde v žádném případě o náhradu dosavadního příjmu. V případě invalidního důchodu je třeba se smířit s poklesem životní úrovně, někdy i poklesem zásadním. Je tedy na vás, jestli chcete toto riziko pokrýt nebo nikoli. Stojí za to upřímně porovnat svoje finanční potřeby s tím, kolik by důchod činil. Kalkulačky na to jsou.
Investiční pojištění: chytré dva v jednom?
Pojištění, o kterých jsme mluvili doteď byla pojištění čistě riziková. U životního pojištění ale můžete narazit taky na nabídku investičního životního pojištění, která se může zdát na první pohled výhodná. Dřív bývalo velmi rozšířené a prodejci často nabízeli jako „pojistku se spořením“ – což znělo výborně, ale rozhodně to nebyla pravda.
Celé je to vymyšlené tak, že část peněz, které pojišťovně za pojištění odvedete, pojišťovna investuje do cenných papírů (a investice a spoření, to je vážně rozdíl). Tam by se měly vaše peníze zhodnocovat a kromě toho, že jste tedy kryti pro případ, že dojde ke škodní události, zároveň se vám celou dobu pojištění hromadí nějaký kapitál. V ideálním případě.
Má to ale pár háčků, pojišťovny bývají lepší na pojišťování než investování a jejich investice nebývají příliš výnosné. Je to spojené s tím, že většina peněz se ukládá do konzervativních podílových fondů. Ty většinou investují do méně výnosných instrumentů. Na druhou stranu poplatky za investice a jejich správu bývají nastavené dost vysoko. Rozumnější je držet pojištění a investice od sebe. I proto, že pak s obojím můžete mnohem snáz pracovat. Vybírat peníze z investičního pojištění je dost složité, je to spojené se sankcemi za předčasné výběry, a vlastně to za tu námahu nestojí, protože zhodnocovat peníze lze výhodněji a ne o moc složitěji. O tom si ale povíme víc někdy příště.
Jan Müller
obrázek Freepik.com
