Naštěstí pro vás je tady RPSN. K čemu je tahle zkratka na světě, co znamená a proč se vyplatí ji znát?
Minule jsme si vyjmenovali nejrůznější druhy půjček. Od těch, co se vejdou do kapsy jako kreditka, až po ty, které jsou velké jako dům, tedy po hypotéky. A řekli jsme si při tom o jedné nemilé vlastnosti, kterou má naprostá většina půjček společnou. Totiž že se za půjčku platí.
Dneska se podíváme na to, jak poznat, za kterou půjčku zaplatíme víc. Řeknete si, že je to jednoduché: Každá půjčka má stanovený nějaký úrok. A když je číslo před značkou procenta malé, je to půjčka laciná, když je veliké, tak si ji nevezmu.
Jenže až tak jednoduché to bohužel není.
Úrok
On by v první řadě úrok vůbec nemusel být v procentech. Sice se tak dnes povinně uvádí, ale není nic těžkého si představit, že soused půjčuje sousedovi tisícovku s tím, že za týden dostane zpátky dvanáct stovek – s počítáním procent se nezatěžují, natož s jejich převáděním na rok. Domluvu by to zbytečně komplikovalo.
À propos domluvu – úrok vlastně znamená domluva; je to odměna věřiteli, nad kterou s dlužníkem rokovali, až se na ní urokovali. Podrobně: Proč vlastně platíme? O původu dluhů a dalších zlých slovíček.
Někdy může být úrok na pohled příjemně nízký. Dokonce může být nulový. To se pak píše obzvlášť velkými písmeny: bezúročná půjčka, půjčujeme zadarmo.
Nenechte se zmást a podívejte se, jestli kolem těch velkých písmen nejsou ještě nějaká menší a ještě menší. Těmi tam nejspíš bude napsáno, na kolik vás půjčka přijde na poplatcích.
Poplatky můžou tvořit menší, větší nebo i docela zásadní část toho, kolik věřitel inkasuje za svou ochotu svěřit nám na čas svoje peníze a za riziko, že už je nikdy neuvidí. Půjčka může být zatížena všelijakými poplatky a poplatečky; vyjmenujeme si je níž.
Jinými slovy: výše úrokové sazby nám dneska vůbec nemusí říct, kolik skutečně za půjčení peněz zaplatíme.
Co s tím? Jak poznat, který úvěr je výhodnější a který docela nevýhodný?
Pomůžou čtyři písmena
Samozřejmě si to můžete složitě počítat. Naštěstí ale nemusíte, existuje zkratka. Ta zkratka zní RPSN a rozepsané to znamená roční procentní sazba nákladů.
K porovnání porovnavatelných úvěrů je to nástroj k nezaplacení. Tím porovnavatelným myslím to, že je nesmysl porovnávat milionové hypotéky se spotřebitelskými půjčkami na pár desítek tisíc. Ale srovnávat hypotéku a hypotéku smysl dává.
Každá banka i každá půjčovací společnost musí u každého úvěru RPSN povinně uvádět. Musí to ní započítat všechny náklady, které věřitel na půjčku bude mít. Jinými slovy: samotné úroky a všechny poplatky.
K poplatkům, které si někdy věřitelé k půjčce počítají, patří:
- poplatek za uzavření smlouvy (za poskytnutí úvěru),
- poplatek za vedení tzv. úvěrového účtu (v podstatě jen evidence vašich splátkách),
- poplatek za správu úvěru,
- poplatek za transakci (pohyb na tzv. úvěrovém účtu)
- a další.
Tohle všechno se vezme, spočte dohromady a přepočte na roční procentní sazbu. Pozor: počítá se ale s tím, že dlužník řádně splácí. Protože když splácí neřádně, bývají z toho další poplatky a pokuty, ale s těmi není pochopitelně možné při výpočtu RPSN kalkulovat.
Pro srovnání dvou úvěrů (půjček) je RPSN nepostradatelný pomocník. Pomůže odhalit, že i když má banka A hezčí úroky, pořád je míň výhodná než banka B, protože banka B si nepočítá nic jiného než ty úroky, kdežto banka A si navymýšlela spoustu poplatků.
Jednoduše, bez procent
RPSN se musí uvádět už v reklamě, musí být samozřejmě i ve smlouvě. A když banka nebo někdo jiný inzeruje půjčku, musí uvádět i pěkný reprezentativní příklad, kolik zaplatí člověk, který si u ní půjčí tolik a tolik. To vůbec není špatná věc.
Jenže vy si třeba nechcete půjčit 50 tisíc, které byly v příkladu, ale sto tisíc. Nebo si nechcete brát hypotéku na sedm milionů jako ta příkladná rodina, ale jenom na pět. A víte co? Tak se zeptejte. Neexistuje důvod, proč by vám banka nemohla říct, kolik zaplatíte celkem a kolik zaplatíte měsíčně, když si u ní na tak a tak dlouho půjčíte tolik a tolik peněz.
Tohle všechno vám totiž podle zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy říct musí. Musíte mít přesně info mimo jiné o tom: kolik přesně dostanete půjčit, kolik přesně celkem zaplatíte, když budete řádně splácet, co to znamená řádně splácet, kolik splátek a jak vysokých vás čeká, jaká je roční procentní sazba nákladů, k té musí být ještě připojený reprezentativní příklad, abyste líp viděli, co se do ní všechno započítá.
Takže až takhle jednoduché to vlastně je. Nebo může být: když se soustředíte na to podstatné a nenecháte se unést povídáním o tom, jaké krásné věci si teď můžete koupit za ty krásné peníze, které vám v tomhle krásném peněžním ústavu půjčí, a možná za to nebudou ani nic moc chtít…
Učíme se latinsky
Máte dvě půjčky. Jednu s úrokem pět procent a druhou s úrokem pět procent. Která je výhodnější?
Ne. U žádné nejsou poplatky navíc. Jen úrok. A přesto ta otázka může dávat smysl.
Jeden úrok bude úrok za rok a jeden úrok měsíční. A to je zásadní rozdíl! Hypotetický příklad. Půjčíte si dvakrát sto tisíc. Doba splácení bude pokaždé rok, splácí se měsíčně, úroková sazba bude u jednoho úvěru pět procent ročně, u druhého pět procent měsíčně. Za první půjčku dáte na úrocích celkem 2732 korun. Za druhou – račte se přidržet stolu – přes 35 tisíc.
Takže vždycky dávejte dobrý pozor, k jakému období se sazba váže. A abyste na to mohli dávat dobrý pozor, je potřeba naučit se pár písmenek. Velmi často se totiž k vyjádření období, ke kterému se úroky počítají (nejen u půjček, ale třeba i u spoření), používají latinské zkratky.
Ta zdaleka nejběžnější je p. a. – znamená to per annum, tedy za rok, ročně. Na druhém místě co do četnosti je p. m. – to je per mensem, tedy za měsíc, měsíčně. Další zkratky už si povíme spíš pro zajímavost, nejspíš se s nimi nepotkáte.
| zkratka | nezkráceně | v překladu |
| p.a. | per annum | ročně |
| p.s. | per semestre | pololetně |
| p.q. | per quartale | čtvrtletně |
| p.m. | per mensem | měsíčně |
| p.d. | per diem | denně |
Jan Müller, celý text najdete na portálu Peníze . Obrázek Freepik.com
