Sérii osvětových článků jsme připravili ve spolupráci s předním finančním portálem Peníze. Celý článek i s komentáři si přečtete zde.
Plánování dokáže šetřit peníze. Ukážeme vám jak.
V prvním díle našeho seriálu o řízení rodinných financí jsme vzali papír a sepsali si všechny výdaje. Z nich jsme vyčlenili ty, které musíme poplatit, jinak nás čeká nějaká sankce, a nazvali jsme je výdaje povinné. Patří tam daně a povinná pojištění, patří tam všechno, k čemu jsme se smluvně zavázali, placení nájemného a záloh na energie, placení dluhů. A ukázali jsme si, že v těchhle výdajích se zpravidla dá škrtat jen málo, i když něco se vždycky najde:
Další vydání na seznamu jsou sice nepovinná – v tom smyslu, že nám nehrozí pokuty nebo vězení –, jenže udělat je stejně musíme. Protože jinak bychom nepřežili. Nebo bychom nakonec tratili víc, než ušetřili. Budeme jim na rozdíl od povinných výdajů říkat výdaje nezbytné.
Znát a plánovat
Náklady nezbytné pro vlastní přežití jsou typicky: nákup nutných potravin, zaplacení jízdného do práce a zpět domů, pořízení oblečení a obuvi nebo nákup některých pomůcek do školy. Jsou to zkrátka výdaje, bez kterých se nedá fungovat.
Na rozdíl od povinných výdajů lze ale u těch nutných častěji šetřit. Ne že bychom je škrtli úplně, ale náklady se často dají stlačit. K tomu pomůže dlouhodobější perspektiva a plánování.
Typický příklad může být třeba pravidelné dojíždění do školy nebo práce. Mám si kupovat denně jízdenku, nebo se mi vyplatí předplatit si kupon na městskou dopravu nebo traťovou jízdenku na delší dobu? Ekonomicky většinou vítězí předplatné nad součtem jednotlivých výdajů. Uveďme si konkrétní příklad.
V Ostravě stojí jednotlivá přestupní jízdenka 25 Kč. Na každý pracovní den budu tedy potřebovat jízdenky dvě – na cestu do práce a na cestu zpátky domů. To je celkem 50 korun. Jezdím-li do práce každý pracovní den, mám ročně 250 pracovních dnů. Vynásobením tedy dostanu roční náklady ve výši 12 500 korun. Ovšem pokud pracuju částečně z domova a do práce jezdím jen dvakrát týdně, je to jen 100 pracovních dnů v roce a ročně by mě jízdné vyšlo na 5000 korun.
Standardní roční jízdenka pro město Ostravu teď stojí 4050 Kč. Prostým porovnáním výpočtů mi vyjde, že ať už jezdím do práce každý pracovní den, nebo jen dvakrát týdně, roční jízdenka se mi vyplatí. Kdybych ale jezdil jen jednou týdně, už se mi vyplatí kupovat jednotlivé jízdné.
Pokud jde o jízdné, je to ještě jednoduchá úloha, ve které jsou předem daná čísla, s kterými se dá počítat. Mezi nutné výdaje ale patří také oblečení a jídlo – a tady se dostáváme do složitější situace, protože hranici mezi tím, co je nezbytné a co už je navíc, vidí každý jinde. Často to bývá i předmětem vášnivých rodinných diskuzí. Potřebuju novou košili, nebo mi ještě stačí ta, co mám? A potřebuju opravdu tohle nové tričko, nebo by mi stačilo koupit v sekáči mírně nošené?
Hřešit je lidské
Tím se dostáváme ke třetímu typu výdajů, budeme jim říkat výdaje zbytné, tedy takové, kde peníze nevydáváme na to základní, ale proto, že je zkrátka z nějakého důvodu za něco utratit chceme. Děláme to zcela dobrovolně a s vědomím toho, že každý takový nákup zboží nebo služby bychom si mohli vlastně odpustit.
A ruku na srdce – jsme lidé, tedy pokud takový malý výdaj občas uděláme, nás to potěší a díru do rozpočtu to udělat nemusí. Jde o míru, s jakou takové výdaje děláme. Pokud zůstaneme u skutečně malých „hříchů“ a budou se dít opravdu výjimečně, nic se neděje, Ovšem pokud se z výjimky stane pravidlo, jde už o chybu.
Dobrým příkladem je nákup alkoholu. Pokud si dopřejeme lahev vína při oslavě narozenin a pak třeba na Silvestra, rodinu to nezruinuje. Pokud si kupuju lahev vína každý týden, je to problém. A možná nejen finanční. Podle statistických údajů patří alkohol a návykové látky mezi statisticky významné položky a činí tři procenta rodinných výdajů. Což je hodně.
Mezi typicky zbytné výdaje patří následující položky. Není to plný výčet, ale když je najdete na svém seznamu, zpozorněte. Další si jistě doplníte snadno sami:
- alkohol
- cigarety a tabákové/nikotinové výrobky
- občerstvení nebo společenská návštěva restaurace
- zábava
- nadměrné náklady na služby (kadeřnictví, masáže atp.)
Zdroj: https://www.penize.cz/nakupy/438927-2usetrime-kouzlo-planovani-rozpoctu
